Rychlebské hory

Frenkieho telegrafický záznam trasy: ORAJ 2021, Rychleby. Opět změna s ohledem na nemožnost cestovat na Muráňskou Planinu. A tak volba padla na Rychleby, zapomenuté hory. A je to fakt, jsou to asi nejzapadlejší a nejopuštěnější hory u nás. Minimum chat, málo turistů, krásná příroda. Trasa z Bílé Vody, zde spaní v lomu (ne v léčebně :-)), pak po hřebeni přes Borůvkovou Horu, kolem lesního baru, přes Špičák. Za ním nás zahnal déšť do Polska, do údolí Bielice, kterým jsme vystoupali na Paprsek. Z něj po hranici přes Brousek na Smrk a k přístřešku Mates (chudáci děvčata :-). Závěr patřil Lví Hoře a konec byl v Horní Lipové.

Bílá Voda je taková výspa České Republiky, že za stejnou dobu by člověk dojel snad až na Ukrajinu. Strategicky tady udělali protialkoholní léčebnu - odtud se totiž nedá zdrhnout ...

První noc v nedalekém lomu jsme se celou dobu pokoušeli udržet oheň - bylo zde nehořlavé dřevo. Ráno na startu jsme se nějak roztrahali a dál se to vezlo. Tento čundr jsme se pouze míjeli :-)

Díky mnoha okolnostem se Paštikáři postupně rozdrobili a druhou noc spala každá parta někde jinde - jedna část někde v Polsku u malé kapličky, zbytek pak v ČR u nějakého stavení. Ale nakonec všechna voda do moře dotekla, Stázina se dostala Kubovi za ženu a my se opět shledali, našli viníka a pokračovali už opět spolu. Výhledy na déšť nás následně zahnaly na Polskou stranu do přístřešku, takže Maky měl i zahraniční turné. Na Paprsku jsme ochutnali první post-covidové točené pivo ve skle a i jídlo na běžném porcelánovém talíři a ne do plastové misky s sebou. Na fotkách je vidět, jak jsme z toho byli rozjaření. No, možná za to mohlo i těch několik rundiček panáků :-) Dál cesta vedla po hranici na náhorní planině s nádhernými výhledy na všechny strany. Na Smrku jsme je ale hledali marně :-)

Další noc na útulně Mates byl opět koncert. Chudáci děvčata, která zde chtěla spát, zkoušela i zdrhnout do lesa, ale prý nás bylo slyšet všude. Po půlnoci jsme to teda zabalili, ale nejsilnější část Paštikářů ještě pokračovala v řešení důležitých věcí stranou v lese.

Závěr cesty byl v Horní Lipové v muzeu Semmeringu. Takže nám po Ukrajinském Semmeringu chybí už jen ten originál v Rakousku ...