Kytlice a Klíč - zimní spaní

Tentokrát trasu zimního spaní vymýšlel náčelník Suri a i předem obětavě otestoval převis pro první noc. A ten byl fakt perfektní, ale nebudu předbíhat...

Vláček nás dopravil na nádražíčko v Kytlici až za tmy, což vzhledem k únoru nebylo až tak překvapivé. Naše první kroky vedli do místního, nám již dobře známého, minipivovaru Helene. Naštěstí měli otevřeno a tak jsme si dali menší véču a opět otestovali několik zdejších piváků. Pak už byl čas opustit teplo lokálu a přesunout se na převis u Bělských vodopádů. Naštěstí byl nezvykle teplý únor a navíc i krásně jasná noc. Po nebi plulo jen několik mráčků a vše nasvěcoval velký měsíc. Minuli jsme vodopád a zašli lesem k parádnímu převisu v pískovcové skalní stěně. Ohýnek vykouzlil tu správnou atmosféru, kterou jsme ještě podpořili buřty a nějakou tou lahvinkou. Krásný večer přešel v nádhernou noc a nakonec došlo i na nějaký ten spánek.

Počasí nám přálo a ráno bylo opět krásně. Den jsem začal odvážně koupelí v Bělském vodopádu a ten ze mne vyhnal zbytky alkoholu a ospalosti. Sešli jsme na silnici a dál pokračovali zkratkou kolem Ptačího vrchu na zelenou turistickou značku a po ní pak dál na Čertovku a louku u Jedličné, kde se v zimně běžkuje. Teď tu byla všude stará tráva a po sněhu téměř ani památky. Pod Zaječím vrchem jsme uhnuli na modrou směr Klíč a dál nahoru zimní cestou. Výstup byl docela zábavný, protože cesta pod vrcholem byla hodně ledovatá se zbytky starého sněhu a bylo třeba dávat pozor, kam člověk šlape, aby se nevymázl. Výhled z vrcholu Klíče nás ale za tu námahu štědře odměnil. Viditelnost byla toho dne úžasná a my se rozhlíželi kolem a pojmenovávali známé kopce. V dálce byly vidět bílé hřebeny Krkonoš. Jinak ale po sněhu v nížinách nebylo ani památky.

Z vrcholu jsme sestoupili opět stejnou cestou a ze sedla pod Klíčem pak pokračovali dolů po červené ke Kamzičí studánce, kde jsme odbočili na lesní cestu – nejkratší trasu k převisu u Poustevníka. Tam na nás čekalo velké překvapení v podobě Honzíka, protože původně to vypadalo, že ani nestihne odjet z práce. A kromě sebe si pro nás připravil i další příjemné překvápko v podobě řádky piv v plechu a výborného uzeného. Tím začal opět skvělý večírek s pivem a písničkami.

Ráno jsme s menší opičkou prozkoumali Poustevnickou jeskyni, což už se nám včera za tmy nechtělo a pak pokračovali Hraběcí cestou k vodní nádrži Na Vorech, kde se mi podařilo přemluvit další otužilce a tak jsem se to ráno nekoupal sám - vlezl tam i Vašek a Suri. Z mraků na krátký okamžik vysvitlo sluníčko a zpříjemnilo nám sušení na břehu.
Další cesta směřovala na nedaleké Havraní skály, kde jsme si ještě užili společný výhled do krajiny. Tam se naše cesty rozdělily. Já se vracel domů s Honzou autem, které měl zaparkované nedaleko Nového Boru a zbytek party pak pokračoval do Cvikova. Počasí se ale nakonec přece jen zhoršilo a tak to bylo trochu deštivá cesta ...